Nepřeháním, tady jsou čísla: podle aktuálních statistik potřebujete 11,4 průměrných ročních platů, abyste si v Česku mohli pořídit nový 70metrový byt.
Pokud ovšem toužíte po pražské adrese, připravte se ještě na výrazně delší spoření – byty v našem hlavním městě patří k nejdražším ve střední Evropě. Co s tím?
Především začít už konečně bytovou krizi řešit, včera bylo pozdě. Tenhle týden jsem proto na téma rozvoje dostupného bydlení uspořádala kulatý stůl, kterého se zúčastnili zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, municipalit, Asociace developerů i neziskového sektoru. Společně jsme hledali cestu, jak bytové podmínky v Česku zlepšit.
Jde totiž o problém, který se týká nás všech. Ano, i těch, kdo už mají bydlení vyřešené. Protože pokud necháme na ulici zdravotníky, hasiče, učitele, mladé rodiny, ale také seniory nebo handicapované, jen stěží budou obce schopné pokrýt potřeby svých obyvatel a zajistit pro ně stabilní životní prostředí.
Zároveň je ale nutné počítat s tím, že bytová situace není ve všech koutek republiky stejná. Jako poslankyni za Prahu je mi nejvíc smutno právě z bytových podmínek v našem hlavním městě, které se pomalu, ale jistě proměňuje ve skanzen. A ceny bytů (i nájmů) tomu přímo odpovídají.
Pokud se to má změnit, je potřeba začít pěkně od podlahy, tedy definováním relevantních pojmů. „Dostupné“ bydlení se často zaměňuje s bydlením „sociálním“, což nikdy nebylo a není to samé. Právě zákonná definice těchto pojmů je přitom zásadní pro to, aby se na ně dala nabalit kvalitní legislativa. Stejně tak musíme jasně definovat kategorie obyvatel, pro něž má být dostupné, resp. sociální bydlení určeno.
Dalším kamenem úrazu je implementace evropských „ekologických“ norem podmiňujících novou výstavbu do českého právního řádu. Ačkoliv tyto normy vydává EU v podobě doporučení a řada dalších členských zemí s nimi jako s doporučeními pracuje, v Česku se velmi často závazně propisují do zákona. Otázka, proč tomu tak je, bude předmětem dalšího kulatého stolu na téma dostupného bydlení, který chystám na začátek příštího roku. Tentokrát budou jako zdroj inspirace přizváni i zahraniční hosté, jejichž země se s bytovou krizí úspěšně popraly.
Věřím, že s nám postupně podaří současný smutný trend obrátit a postarat se o to, aby i další generace našly v Česku skutečný domov. A ten bez důstojného bydlení nevytvoříte.
