Česká republika si v celosvětovém žebříčku vnímání korupce za rok 2017 oproti loňsku polepšila: v seznamu zemí, který nedávno zveřejnila mezinárodní organizace Transparency International, nám patří 38. místo, o které se dělíme s Kyprem a Litvou.
Alespoň na průměr Evropské unie nicméně pořád nedosahujeme. Jenže co s tím? Zavést ještě víc protikorupčních opatření? Vyšší tresty za korupční jednání? Posílit hlídací mechanismy?I kdybychom vymysleli ten nejdokonalejší systém, jak korupci eliminovat, pravděpodobně se jí stejně nezbavíme - protože když se chce, všechno jde. A jak je patrné z průzkumu, v Čechách se pořád chce.
Zajímavé srovnání nabízí příklad Dánska, které se naopak v žebříčku umístilo na prvním místě. S Dánskem spolupracuji dlouhodobě, před dvěma lety jsem dokonce pomáhala jedné dánské studentce, která psala diplomovou práci na téma „Politická korupce v Česku“. Přiznám se, že když mě kontaktovala se žádostí o konzultaci, bylo mi z toho vlastně smutno. Přišlo mi tristní, že je naše země předmětem diplomových prací zrovna v kontextu politické korupce.
Z našich diskusí pak vyplynulo, že to, co my Češi jako korupční jednání vůbec nevnímáme, je pro Dány korupce naprosto jednoznačná. To samé mi při mých pobytech v Dánsku potvrdili místní politici, a to na komunální i parlamentní úrovni. Když jsem se snažila zjistit, odkud ten rozdílný pohled na věc pramení, došlo mi nakonec, že je to jednoduše v jiném nastavení hodnot ve společnosti. Dánové nepotřebují pracovat na protikorupčních balíčcích, aby s korupcí zatočili. Prostě s ní bytostně nesouhlasí.
Nefandím paušalizování a jsem si samozřejmě vědoma, že i Dánsko má své „nepovedené“ politiky, stejně jako u nás bychom našli ty „povedené“ (bez ironie). Přesto mě napadlo, že by nebylo od věci, kdyby naši politici absolvovali právě v Dánsku povinný studijní pobyt. Třeba by se tam naučili přemýšlet jinak a po návratu zpátky do Čech by se stali příklady, které naši zemi vytáhnou v příštím průzkumu o pár příček výš.
